čtyři rabíni měli spor. Jeden měl odlišný názor než zbylí tři. Když zase argumentovali tím, že je to tři na jednoho, a uzná, že se plete, rozhodl se obrátit se k Bohu:
  "Ach Bože! Uvnitř v srdci cítím, že mám pravdu a oni se mýlí. Dej mi nějaké znamení na důkaz toho, že mám pravdu!"
Jak to dořekl, na slunečném nebi se objevil temný mrak. Šlehl z něj jeden blesk, zaduněl hrom a pak mrak zase zmizel. Rabín v tom samozřejmě viděl boží znamení:
  "Viděli jste to? To je Boží znamení! Mám pravdu!"
Ti tři se však nenechali přesvědčit, že prý v horkém létě se občas dělají bouřkové mraky. Rabín se tedy znovu začal modlit:
  "Bože, potřebuji větší znamení, abych je přesvědčil!"
Tentokrát se objevily čtyři mraky, ze kterých vyšlehly čtyři blesky a trefily stejné místo na nedalekém kopci. Avšak ti tři zase říkali:
  "Nestalo se nic, co by se nedalo vysvětlit přírodními zákony!"
První rabín zase spustil:
  "Ó Bože..."
Vtom celé nebe zčernalo a ozval se hromový hlas:
  "MÁÁÁ PRAAVDUUUU!"
Rabín si založil ruce v bok a otočil se ke zbylým třem s úsměvem. Jeden z nich ale povídá:
  "No a? Teď je to tedy tři ku dvěma."