Bůh byl totálně otrávený hudebními trendy na zemi a tak se rozhodl, že s tím něco udělá. Sedl si a napsal pořádně dlouhou symfonii. Když nadešel čas generální zkoušky, sezval všechny muzikanty i zbytek lidstva na africké pláně, rozdal jim noty, zformoval orchestr, zaklepal taktovkou a začal. První věta byla velmi dlouhá, vlastně trvala přes dva roky, ale bylo to tak nádherné, že to nikomu nevadilo. Druhá věta trvala o něco méně, asi rok a půl, ale zas byla tak nádherná, že si nikdo nestěžoval a všichni napjatě poslouchali. Asi po roce třetí věty bylo v notách trianglové s0lo, které měl zahrát belgický švec. Ten to samořejmě prošvihl. Celý orchestr se zarazil a všichni se na něj naštvaně koukali, že zruinoval nejnádhernější hudební dílo, co kdy lidstvo zažilo. Jen Bůh tak potřásl hlavou, přejel pohledem všechny muzikanty, zaklepal taktovou o pultík a povídá:
  "No tak klid, pánové, vezmeme to ještě jednou od začátku."