Když Bůh stvořil Zemi, vytvořil velké množství rozličných zvířat, aby ji obývala. Ale pár věcí se mu nepovedlo a některá zvířata byla dosti nepokojená. Když se stížnosti začaly množit, rozhodl se Bůh, že otevře kancelář a stížnosti vyřídí. První den přišli velbloud, slon, žirafa a slepice. Velboud povídá:
  "Pane, ten hrb mi přijde opravdu směšný a podivný."
  "Drahý synu, ve svém hrbu můžeš ukládat potravu a vodu, takže se nemusíš bát žízně a hladovění."
  "Aha, už rozumím. Děkuji Ti, Pane!"
Slon si stěžuje:
  "Můj pane, moje kůže je tak drsná a vrásčitá, nevím, co s tím!"
  "Sloní kůže, synu, je nejlepší ochranou proti bodavému hmyzu, prachu a špíně."
  "Tak dobře..."
Žirafa si myslela, že alespoň ona uspěje:
  "Pane, opravdu myslíš, že s takovým krkem vypadám dobře? Když se chci napít, skoro s ním nedosáhnu k hladině!"
  "Ale zato dosáhneš na nejvyšší větve, takže budeš mít vždy dostatek potravy tam, kde jiní budou hladovět."
Když žirafa odešla, Bůh se obrátil k slepici, která rezolutně spustila:
  "Pane, mne neukecáš! Buď uděláš moje vejce menší, nebo moji prdel větší!!!"