Dcera přivede domů představit rodičům svého snoubence. Když je mladík o samotě se svým budoucím tchánem, ten se ho ptá:
  "čímpak se živíš, hochu?"
  "Studuji náboženství."
  "A jak chceš vydělat na pořádný barák?"
  "Budu se soustředit na svá studia a Bůh nás zaopatří."
  "A za co koupíš mé dceři pořádný snubní prsten, jaký si zaslouží?"
  "Budu se soustředit na svá studia a Bůh nás zaopatří."
A takhle to jde pořád dokola - mladý idealista pořád omílá, že Bůh je zaopatří. Když to tatínek vzdá a mladík se odporoučí, maminka přijde do místnosti a ptá se tatínka, jak to šlo. Ten jí říká:
  "No, ten chlapec nemá žádnou pořádnou práci ani žádné plány do budoucna, jak nějakou sehnat. Ale dobrá zpráva je, že si myslí, že jsem Bůh!"