Jednou takhle na pozdim v neděli sedí polovina vesnice v kostele a čekají, až kněz zahájí ranní bohoslužbu. Najednou, z ničeho nic, se venku setmí, hučí vítr a na oltáři se objeví sám Satan. Všichni začnou ječet a o překot se ženou k východu, zakopávají o sebe, podrážejí si nohy, jen aby se dostali ven. Za minutu už v kostele není ani noha, až na jednoho chlápka, který dál sedí v kostelní lavici a kouká do modlitební knížky, jako by před ním Satan vůbec nebyl. Ten je z toho zmatený a tak přijde k němu a povídá:
  "Hej, víš ty, kdo jsem?"
  "Jo, jasně."
  "A ty se mě nebojíš?"
  "Jasně, že ne."
  "A proč se mě nebojíš?"
  "Víš, pětadvacet let jsem oženěnej s tvojí sestrou."