Jede jeptiška ve vlaku a přistoupí dáma v nádherném kožichu. Jeptiška zbloudivší z cest Páně a střídmosti se osmělí a zeptá se: „Promiňte, ale prosím Vás, kolik stál ten krásný kožich?“
Dáma se lehce pousměje: „Jednu noc lásky…“ Dáma o něco později svlékne kožich a objeví se nádherný briliantový náhrdelník. Jeptiška, zvědavá, jak kostelní myš, zase nevydrží pokušení, které jí Bůh přichystal, a zeptá se na jeho cenu.
„Dvě noci lásky…“ odpoví ona dáma, načež si stáhne i rukavičky a na ruce má decentní, ale přesto nádherný prsten. Přidrzlá jeptiška dávno zbloudilá tisíce kilometrů od cest připravených Boží prozřetelností se zase ptá.
„To byly tři noci lásky,“ zní odpověď.
Večer jeptiška rozjímá ve své cele a ozve se zaukání. Jeptiška se zamyslí a řekne k zavřeným dveřím: „Víte co, otče, jděte s těma svýma karamelkama do prdele!“