Jednoho dne šla paní Nováková do kostela poradit se s knězem:
  "Reverende, mám problém. Můj muž vždycky v průběhu vašich kázání usíná. Je to ostudné, a já nevím, co mám dělat."
  "Mám nápad. Sedněte si dopředu, abych na vás viděl. Vezměte si tenhle napínáček. Já seshora uvidím, když váš manžel usne, dám vám znamení a vy ho píchnete do nohy."
V neděli na kázání samozřejmě pan Novák usnul. Kněz to zpozoroval a rozjel plán:
  "A komu vděčíme za nejvyšší obě?" a pokynul paní Novákové.
  "Ježíši!" zařval pan Novák, když ho jeho žena bodla ostrým hrotem.   "Ano, máte pravdu, pane Novák, Ježíš se za nás všechny obětoval."
Pan Novák brzy znovu upadl do dřímoty. Kněz si zase všiml.
  "Kdo je naším zachráncem? Pro koho žijeme?" a kývl na paní Novákovou.
  "Proboha!" vyrazil pan Novák, když mu žena opět vrazila napínáček do nohy.
  "Ano, zase máte pravdu," pravil kněz s úsměvem.
Pan Novák zase upadával do spánku, knězovo kázání nabíralo na tempu a stalo se, že jeden z jeho rozmáchlých pohybů rukama na kazatelně pochopila paní Nováková jako další signál.
  "A co řekla Eva Adamovi, když mu porodila devětadevadesátého syna?" řekl zrovna kněz. Paní Nováková bodla a manžel zařval:
  "Ještě jednou do mě tuhle prokletou věc zarazíš a já ti ji vyrvu a nacpu do prdele!"