Vedle jednoho ateisty žil velice zbožný a skromný pán. Ten trávil celé dny na kolenou modlením a rozmlouváním se svým Bohem, zatímco jeho soused ani nezavadil pohledem o kostel naproti. Ale neměl se nijak špatně - měl dobrou práci, pohlednou mladou ženu a dvě zdravé děti, zatímco náš asketa se dřel v práci a přežíval od výplaty k výplatě, jeho žena viditelně tloustla a děcka nosila ze školy samé poznámky. Když tak jednou klečel v hlubokých modlitbách, pozvedl oči k nebi a povídá:
  "Můj Bože! Každý den tě uctívám, ptám se tě na radu s každým problémem, přiznám ti každý svůj hřích. A přesto můj soused, který v tebe nevěří a určitě se nikdy nemodlí, vypadá jak požehnaný štěstím, zatímco já jsem chudý a trpím každým dnem čím dál víc. Proč?"
A z nebe se ozval hluboký hlas:
  "Protože mě pořád neotravuje!"