U Židů je prý zvyk, že nevěsta musí po svatební noci ukázat svatebčanům prostěradlo, byla-li panna. Protože Sára pannou nebyla, nachystala jí matka na noční stolek lahvičku červeného inkoustu. Zatímco se novomanželé a hosté veselili, po domě se motal Sářin malý bratříček, kterého k té slávě nevzali. Lahvičku samozřejmě rozlil. Inkoust jako inkoust, řekl si, a tak vzal z otcova stolu zelený, jímž starý Moric podtrhával ve velké knize účty. Mezitím dorazili alkoholem zmožení novomanželé, vtrhli do ložnice, zhasli, dali se do díla a pak, když manžel usnul, vychrstla Sára na prostěradlo inkoust. Ráno už svatebčané netrpělivě čekají, kdy nevěsta ukáže prostěradlo. Sára celá rozespalá ho strhla z postele, odnesla do kuchyně a roztáhla. Svatebčané přímo zařvali, Sára koukla na to nadělení a nejradši by se propadla, když vtom její matka duchapřítomně zvolala: "Co se řehtáte, blázni? Nebo snad závidíte? Copak holka může za to, že jí manžel propíchnul žlučník?"