Americký matematický časopis přinesl v roce 1938 článek H.Pétarda věnovaný pouití matematiky a fyziky při lovu divoké zvěře. Pro určitost předpokládejme, e chceme ulovit lva a vydejme se tedy na Saharu. Nejprve nech přijde na řadu matematik.

Pouijeme-li Hilbertovy axiomatické metody, postavíme na Sahaře klec a vyjdeme ze dvou axiomů: 1. Mnoina lvů na Sahaře je neprázdná, 2. Jsou-li nějací lvi na Sahaře, jsou také nějací lvi v kleci. Odtud snadno odvodíme větu: "Máme několik lvů v kleci."

Velmi elegantní je metoda geometrické inverze. Umístíme na Sahaře klec kulovitého tvaru a uzavřeme se v ní. Pak stačí provést inverzní transformaci, při ní vnitřek klece projektujeme navenek a naopak. Výsledkem je, e my se ocitneme mimo klec a lev uvnitř. Můeme té Saharu povaovat za část roviny, zobrazit ji do přímky a tuto přímku do bodu uvnitř klece.

Pěkná je metoda Bolzanova-Weierstrasova. Rozdělíme Saharu přímkou od severu k jihu. Lev se ocitne buď v části západní nebo východní. Je-li lev v části západní, vedeme opět přímku ve směru od západu k východu. Dejme tomu, e lev se ocitne v severozápadním kvadrantu. Pokračujeme dále v postupném dělení příslušné rovinné oblasti. Dělení přitom stále zjemňujeme, a dostaneme lva do části roviny vymezené libovolně malými rozměry. Říkáme, e lev je v úzkých.

Na základě teorie bodových mnoin můeme také v pouti vytvořit takovou spočetnou mnoinu bodů, e jí můeme přiřadit posloupnost čísel. Bude-li se lev nacházet v bodě, který odpovídá limitě této posloupnosti, můeme se se svým loveckým nářadím přiblíit ke lvu na libovolně malou vzdálenost.

Můeme té vést křivku, která prochází kadým bodem poutě. Lze dokázat, e touto křivkou lze projít v libovolně krátkém čase. Stačí se nyní vyzbrojit otěpem a projít tuto křivku v čase kratím, ne se lev stačí posunout o svou délku. Jiné metody jsou zaloeny na vyuití vlastností čtyřrozměrného prostoru, který deformujeme tak, aby lev při přechodu do trojrozměrného prostoru uvázl v uzlovém bodě, a tím ho učiníme bezmocným.

Také teoretická a experimentální fyzika má k dispozici řadu moností, jak se tohoto, na první pohled obtíného, úkolu zhostit.

Podle Diracovy metody například stanovíme, e ádní divocí lvi na Sahaře nejsou. Jsou-li tam vůbec nějací lvi, pak tedy musí být krotcí. Ulovit krotkého lva je ovem hračkou a čtenář si to můe sám provést jako cvičení.

Postavíme na Sahaře klec. Ze Schrodingerovy rovnice vypočítáme vlnovou funkci a zjistíme, e v daném okamiku existuje nenulová pravděpodobnost, e lev je v kleci. Stačí tedy jen sedět a čekat.

Máme-li k dispozici krotkého lva, umístíme ho do klece a aplikujeme výměnný operátor, který vyvolá záměnu divokého lva venku a krotkého lva uvnitř klece. Krotkého lva pak ji odchytíme snadno pomocí Diracovy metody.

Z experimentálních metod lze doporučit pouití polopropustných membrán, které propoutějí lvy pouze jedním směrem, nebo metodu radioaktivního rozpadu. Ozařujeme pou pomalými neutrony a vyvoláme tak u lvů umělou radioaktivitu. Počkáme, a radioaktivní rozpad pokročí natolik, e lvi nebudou moci klást ádný odpor.

Poněkud náročnějí je magnetooptická metoda. Klec umístíme do ohniska velké magnetické čočky. Po pouti rozprostřeme velké mnoství zmagnetizovaného penátu (který, jak víme, obsahuje velké mnoství eleza). penát je postupně konzumován poutními býloravci a ti se zase stávají potravou lvů. Zmagnetizovaní lvi se budou orientovat ve směru zemských magnetických siločar a bude je mono magnetickou čočkou fokusovat přímo do klece.

V případě, e lev na nás náhle zaútočí, stačí prostě přejít do soustavy souřadnicové, v ní je lev v klidu. Uklidněného lva pak ji polapíme bez obtíí.