Nejednou jsem si položil otázku, když jsem jel nějakým dopravním prostředkem Městské hromadné dopravy, ČSD, ČSAD, proč lidé kteří chtějí cestovat metrem, vlakem nebo autobusem se chovají jako Idioti. Proto jsem si řekl, ze poučim alespoň některé z Vás jak se správně chovat v dopravním prostředku.

1. Příprava na cestu vlakem

Když chceme někam cestovat musíme si uvědomit, že každý spoj zpravidla nejede včas stanovený jízdním řádem, proto si doma připravíme do nůše svačinu, večeři, oběd a snídani, karimatku, spacák, nějaké náhradní a hlavně teplé prádlo, protože na zastávkách a čekárnách se moc netopí a při několikadenním čekání na vytoužený spoj byste mohli pořádně prochladnout a umřít hlady. Je dobré si taky zjistit v kolik daný spoj jede a z jaké zastávky či nádraží.

2. Cestování vlakem

Cestování vlakem je celkem příjemná věc, bohužel pouze do momentu když vstoupíte do nádražní haly a snažíte se prokličkovat mezi bezdomovci k pokladně abyste si zakoupili lístek. Jestliže Vám zůstanou nějaké peníze až k pokladně pak neváhejte a kupte si lístky, schvalně píšu lístky, protože nikdy nevíte kdo vám je cestou do vlaku ještě ukradne, proto je dobré si jich koupit alespoň pět a dát si je na rozličná místa.

Lze taky cestovat na černo, ale toto bych doporučil pouze lidem kteři umějí rychle běhat. Pokud jsme vystali hodinovou frontu na lístky najdeme si pohodlné místo na čekání na vlak. Na místě si natáhneme kalimatku a spacák aby se nám čekalo pohodlněji. Nikdy se nesnažíme usnout, protože spánek je sice zdravý, ale nemuseli bychom se probudit se spacákem, nůší, kalimatkou a oblečením nehledě na to že by se mohl stát zázrak a vlak by jel včas a my bychom zaspali.

Když už vlak přijede, okamžitě bleskurychle sbalíme spacák a snažíme se procpat davem na kolej na které stojí náš vlak, když je dav tak hustý že již nelze se dostat dál, můžeme použít mačetu a prosekávat si cestu jako v buši, pouze musíme dbát na to abychom si od krve nepotřísnili oděv, protože to by nám maminka potom pěkně vyhubovala. Jestli jsme se dostali až k vlaku je asi nejlepši do něj nastoupit.

Ve vlaku si můžeme sednout což se nám nepodaří, protože místa na sezení již zabrali lidé kteří čekají na nadraží o týden dýl než my. Takže jsme rádi že stojíme naplácnuti někde u záchodku a pokud jsme si dali do nůše k snídani čerstvá vejce nebo marmeládu, zjistíme že nám teče po zádech.

Když se vlak rozjede zjistíme že to není ten na který jsme čekali, ale jelikož se stejně nedostaneme ven, tak se utěšujeme že se alespoň podíváme do jiného kraje. Při jízdě si připadáme asi jako prádlo ve ždímačce, ale nestěžujeme si protože bychom mohli dostat přes hubu a vyhodili by nás okýnkem ven.

Jestliže vlak zastavý zjistíme že jsme vykolejili a proto jako první zjistíme zda jsme naživu. Jsme -li naživu musíme poskytnout první pomoc těm kteří jsou na tom hůř. První pomoc, třeba dýchání z úst do huby provádíme pouze mladým hezkým slečnám, na ostatní se můžeme vyprdnout. Jestliže je pacientka v šoku okamžitě ji uvedeme do šuku popřípadě do jiného stavu. Pokud nám nějaká pacientka umře pod rukama je nejlepší variantou zbabělý útěk. Stopy za sebou zametáme liščím ohonem abychom zmátli veřejnou bezpečnost.

3. Cestování metrem

Metro je sice hezká věc, ale člověk se s ním nedostane všude tam kam by potřeboval. Onehdy jsem například chtěl jet metrem do Brna a když jsem se zeptal řidiče, co to metro řídil, jestli staví v Brně na Králově poli tak mi řekl ať neotravuju s takovejma blbostma a ještě si rukou klepal na čelo, pravděpodobne proto, aby se mu v hlavě rozsvítilo.

Tohle není ale jediná nevýhoda metra existuje jich celá spousta, třeba není vidět ubíhající krajina což by se mohlo vyřesit tak ze by se na stěny tunelu nakreslila. Myslim že by to hned bylo veselejší kdybychom jeli třeba z Karlova námestí na Anděl a tam by byly na zdech nakresleny rybičky jak si plavou ve Vltavě, protože zmiňovanný úsek vede skutečne pod Vltavou. Mělo by to hlavně dobrý dopad na psychiku cestujících a ti by se nechovali jak se chovají.

Teď ale již k návodu jak cestovat metrem. Než vstoupíme do metra tak si opatříme jízdenku pokud možno platnou, neplatná nám nebude nic platná. Buď ji můžeme pořídit za 10 korun na jednu jízdu a nebo si za celoroční výdělek koupit celoroční a to potom přiložíme k legitce hnedle vedle našeho xichtíku. Potom můžeme vstoupit do metra, pozor ne každá jáma v Praze je metro, takže se kdyžtak zeptáme někoho zkušeného kde bychom nějaké to metro našli. Pokud jsme ho našli můžeme si označit jízdenku, nejlépe tak učiníme ve speciálním oranžovém strojku, legitku označovat nemusíme, protože revizor zpravidla nevyžaduje aby byla označena.

Na jezdicich schodech zásadně nejezdíme po zábradlí, ale naopak se jej držíme abychom neupadli, nejlépe oběma rukama. Někteří lidé mají sklony na schodišti chodit nebo běhat, proto jim pro jistotu podrazíme nohy aby si pro příště pamatovali jak je nebezpečné běhat po jezdících schodech. Když jsme konečně dorazili na nastupiště můžeme si číst třeba noviny, ale potichu abychom nerušily ostatní. Až přijede souprava zjistíme si jestli je volná. Jestliže je volná nastoupíme, jestliže volná není počkáme na další. Zásadně se necpeme do přecpaného vagónu jako ostatní šílenci, vždyť za chvíli dorazí souprava další.

Jsme-li už ve vagóně najdeme si místečko kde bychom nikomu nepřekáželi. Sedáme si pouze v případě že je vagón uplně prázdný a mi máme lepru nebo úraz nohou, jinak necháme sedět starší ať se z toho klidne poserou ze můžou sedět. Při jízdě se vždy držíme nějaké tyče nebo pěkné slečny. Vždy dáváme pozor na svoji peněženku a osobní doklady, protože jak se řika kapsář nikdy nespí. Zásadně se necpeme k východu u vagónu, i když potřebujeme nutně vystoupit, počkáme si až vystoupí lidé před náma a jestliže to není ta stanice kde jsme chtěli vystoupit tak nevadí příště se třeba určitě trefíme, zbytek můžeme dojít hezkou prochazkou na čerstvem výfuky automobilů provoněném smogu.

4. Cestování tramvají

Tramvaj už je něco docela jiného než metro na oknech má nakreslenou ubíhající krajinu většinou odpovídající místu kudy skutečně jedeme. Chování v tramvaji je stejně jako v metru až na to že zde nejsou jezdící schody a tak musíme ty tři schůdky vyšlápnout sami.

5. Cestování autobusem

Cestovani autobusem je zpravidla nejrychlejší a nejekonomičtější. Jedeme-li autobusem na delší trať třeba z nadraží Florenc musíme se nejdříve naučit pořádně matematiku abychom trefili autobus se správným číslem zastávky což není jednoduché. Z vlastní zkušenosti se mi to ještě nikdy nepodařilo a proto jsem vetšinou jel do kraje mě zcela neznámého. Autobusy bývají také velice přecpané proto si na cestu připravíme speciální "blicí pytlíčky", to proto až budem stát v uličce mezi sedadly a udělalo by se nám nevolno ať už z paní která sedí před námi a nebo proto že jsme si zapomněli doma vzít kynedryl.

Jinak při placení jízdenky řidičovy, pokud nemáme předem zakoupenou místenku, se snažíme usmlouvat cenu na co nejnižší. Ze zkušenosti můžu potvrdit že cena jízdenky jde usmlovat lépe nahoru než dolů, ale to záleží na každém a jeho individuelních schopnostech. Po zakoupení jízdenky ji nemusíme štípat jako v metru, o to je cestovani autobusem snadnější. Ovšem pozor na autobusy městské hromadné dopravy tam si jej raději štípněte a pro jistotu dvakrát ať má pan revizor radost.

6. Závěr

Teď je to na Vás zda se rozhodnout cestovat autobusem, vlakem, tramvají, metrem nebo pro pohodlný zadky autem. Já si myslím že nejlepší je chodit pěšky, člověk má jistotu že mu to půjde včas, že ho nechytne revizor, nemusí platit za lísky a tlačit se někde jako debil.