Jeden starý učenec se na stará kolena přestěhoval do malého domku. Okolí bylo tiché, ale sotva začal školní rok, starý pán zjistil, že se věci mění. Jeho ulicí každý den chodila ze školy parta výrostků, kteří se bavili tím, že mlátili do každé popelnice, okolo které prošli. Staříka ten každodenní bubenický koncert brzy dohnal k akci. Vyšel z domu a chlapce oslovil:
  "Chlapci, rád vás vidím. Víte, je to dobré, že se člověk realizuje v nějaké formě umění. Když mi bylo tolik, co vám, dělal jsem podobné věci. Připomínáte mi mé dětství. Poslyšte, co kdybych vám učinil nabídku? Dám vám padesát korun každý den, kdy tudy takhle projdete a zabubnujete na popelnice."
Chlapci nezaváhali a nabídku přijali. Po dvou týdnech úspěšného vydělávání je však stařík zaskočil:
  "Víte, chlapci, to včerejší zdražení elektřiny mi udělalo díru do rozpočtu. Ode dneška vám můžu dávat jenom třicet korun."
Třicet se jim zdálo dost, ale o týden později stařík povídá:
  "Víte, nepřišla mi poslední penze. Nechci zrušit dohodu, fakt máte talent, ale nemůžu vám dávat víc, než deset korun."
Duchovní vůdce party se zamyslel a pak povídá:
  "Kluci, kašlem na to. Za blbejch deset korun tady nebudem jako kreténi mlátit do popelnic, na to kašlem!"
No, a stařík si po zbytek života užíval klidu a ticha.