Erik byl číšníkem od chvíle, kdy ho vyhodili z vysoké. Ještě ve svých pětapadesáti dělal pořád ve stejné restauraci na předměstí. Jednoho parného letního dne však v dopravní zácpě dostal infarkt a zemřel.
Jeho žena, nadšená to spiritistka, brzy překonala smutek a začala se snažit ducha svého zemřelého manžela zkontaktovat pomocí různých seancí s profesionálními vyvolávači duchů. Její snahy však byly marné. Nakonec ji napadlo, že by mohlo zabrat zkusit seanci na místě, kde trávil její manžel většinu času - tedy v oné restauraci. Dohodla se tedy s jeho kolegou. Po půlnoci dorazila na místo, usadila se s číšníkem ke stolu a zahájila seanci. Po chvíli se skutečně podařilo navázat kontakt s duchem jejího manžela. Ptá se ho:
  "Eriku, slyšíš mne?!
  "Ano, drahá. Jak se máš?"
  "Eriku, skoro ě neslyším. Mohl bys mluvit hlasitěji?"
  "Nemůžu. Víš, že mi to vždycky dělalo problémy se srdcem."
  "A mohl bys tedy přijít blíž?"
  "Ne, to nemůžu."
  "Proč ně?"
  "Je mi líto, ale tohle je kolegův stůl."