V časech dávno minulých, kdy se výpravy křižáků vydávaly za osvobozením Spasitelova hrobu v Jerusalémě, zavolal si jeden z rytířů svého nejlepšího přítele a promluvil k němu takto:
  "Bratře, zde je důkaz, že ti věřím jako nikomu jinému. Vezmi tento klíč od pásu cudnosti mé paní a opatruj ho jako oko v hlavě, dokud se nevrátím!"
Když se křižácká výprava naloďuje na cestu do Svaté země, objeví se na obzoru obláček prachu a brzy nato nejlepší přítel zabrzdí koně před rytířem. Celý zchvácený volá:
  "To jsem rád, že jsem tě ještě zastihl! Tys mi dal špatný klíč!"