Dva mladí lidé mají před svatbou a oba mají obdobný problém. Jejich partner o nich ještě neví úplně všechno. Ženich přijde za svým otcem a povídá:
  "Tatínku, bojím se o osud svého manželství. Víš, hrozně mi smrdí nohy a bojím se, že až to Marie zjistí, bude se chtít rozvést."
  "Synku, snadná pomoc. Musíš si často mýt nohy a hlavně, pořád nos ponožky. I v noci... řekni jí, že je ti v noci zima na nohy."
Synovi se tohle zdálo jako rozumné řešení.
Nevěsta zase přišla za maminkou:
  "Maminko, po ránu mám úplně hrozný dech a nevím, co s tím mám dělat."
  "Dceruško, to je normální, to má kdekdo. Stačí, když každé ráno, hned jak vstaneš, půjdeš do kuchyně dělat snídani a předtím si pořádně vyčistíš zuby. Ale nesmíš předtím říct ani slovo."
  "Neměla bych aspoň pozdravit, říct dobré ráno nebo něco?"
  "Ne, ani slovo."
Dcera tuto radu přijme. Nadejde velký den a po něm líbánky a první měsíce společného života. Vše je v pořádku - jeho věčné ponožky i její ranní mlčení nejsou nijak podezřelé. Až jednou ráno se manžel probudí a zjistí, že mu chybí jedna ponožka. V obavě z možných následků ji spěšně začne hledat, čímž vzbudí manželku. Ta se rozespale zeptá:
  "Sakra, co to děláš?"
On zkřiví obličej a povídá:
  "Proboha, tys spolkla moji ponožku!"