Chladné podzimní ráno na Volze, hustou mlhu proráží člun, na zádi sedí Marusja a vesluje proti proudu až se jí potí copy. Na přídi leží Ivan Vasiljevič a spokojeně pokuřuje machorku. V tom je míjí v opačném směru jiný člun, na něm vesluje Kuzma Trofimyč a volá: „Kampak to jedeš, Ivane Vasiljeviči, takhle brzo po ránu?“
Ivan Vasiljevič vyndá z úst dýmku, rozvážně vyfoukne kouř a prohodí: „Aaaale… kampak bych jel, vezu manželku do porodnice.“