Zajíček si takle bydlí ve svojí noře a jednoho dne ho napdne, že by si jí mohl zvětšit. Přemejšlí kdo by mu tak mohl pučit potřebnou lopatičku a napdane ho krtek. Tak se vydá za krtkem, jde tak lesem a řiká si no ale co dkyž mi jí ten krtek nepůjčí? Ale on mi jí půjčí. Jde tedy dál a po chvíli : No ale ten krtek on mi jí nepůčí a a co já budu dělat? ale tak krtek je kámoš on mi jí půjčí. … Ten lakomej krtek mi tu lopatky najisto nepůjkščí a já tam jdu zbytečně a budu dál v tom malím krlohu… i když krtek je ehce ovlivnitelnej on mi jí půjčí. Jde dál a stále mu to vrtá hlavou a říká si.. když ten krtek je takovej krkoun on mi tu lopatku nepučí!! Ale ne já ho přemluvim a pučí mi jí....... takhle to pokračuje celou cestu až djde ke krtkovu domečku, zaklepe na dveře, vyjde ven krtek a zajíček zařve „TAK SI TU LOPATKU STRč DO PRDELE“..!