Mladá želvička se drápe na velký strom. Opatrně se posouvá kousek po kousku v zvrásněné kůře stromu. Po hodině úsilí se dostane k první větvi, doleze do půlky větve a skočí dolů, mávaje předními nožkami. Spadne do trávy a hned se zase vydá ke stromu a nahorů. Když to zopakuje potřetí, jeden ze dvou ptáků, sedících o větev výše, povídá smutně druhému:
  "Drahoušku, myslím, že je načase, abysme našemu malému řekli, že je adoptovaný."