Sedí takhle devadesátiletá děda na lavičce v parku a pláče. Slušně vychovaný mladík, který šel okolo, se samozřejmě soucitně ptá, co se děje. Stařík odpovídá:
  "Víte, jsem zamilován do mladé ženy."
  "No a co je na tom k pláči? To byste se měl spíš radovat."
  "Počkej, ty tomu nerozumíš. Každý ráno, než jde do práce, se pomilujem, v poledne přijde domů na oběd a zase mne pomiluje, uvaří mi, večer taky a na noc se milujeme dvě hodiny," a stařík zase pláčem skoro nemůže mluvit.   "No tomu teda vůbec nerozumím, to je perfektní, tak proč brečíte?"
  "Jo jo, ale já jsem zapomněl, kde bydlím."