Tři muži přijdou do nebe. Jde k nim svatý Petr a říká: „Tak chlapci, dneska tu máme nával, takže prosim vás stručně. Jak jste zemřeli?“
První povídá: „Tak já jsem se vrátil o den dřív ze služební cesty a koukám, v ložnici rozházená postel, na nočním stolku dvě skleničky s vínem. Tak si říkám: To je jasný, ta tu měla chlapa! Prohledal jsem skříně, kouknul jsem se pod postel a nikde nic. Až pak sem toho parchanta uviděl! Myslel si, že ho nenajdu, když se zavěsí pod balkon, ale to mě ještě neznal. Vší silou jsem mu dupnul na ruce, až se pustil a letěl. Jenže když dopad na zem, tak jsem zjistil, že ještě neni po něm. Popad jsem teda v kuchyni ledničku a mrsknul jí tomu šmejdovi na hlavu. Jenže jak jsem byl v ráži, tak jsem dostal infarkt a dál už to znáte...“
Svatý Petr se na muže soucitně podívá a pustí ho do nebe. Pak vyzve druhého muže, aby promluvil. Ten začne: „Já jsem myl na balkóně okna a jak se mi na zemi vylil saponát, tak mi to uklouzlo a já přepadl, ale měl jsem štěstí - chytil sem se balkonu pod náma. V tom ale vyběh nějakej kripl a dupnul mi na ruce a já spadnul dolu. No a když jsem se radoval, že jsem přežil i to, tak mě ještě dorazil ledničkou!“ Svatému Petrovi se hrůzou zježí vlasy na hlavě a beze slov pustí druhého muže do nebe. Pak se zeptá třetího muže: „A co Ty synu, jak si zemřel ty?“ Třetí muž rozpačitě odpoví: „No, sedim si tak nahej v ledničce...“