Jeden chlápek s manželkou a tchýní se na dovolené na dálném východě dostal do zajetí domorodého kmene. Kmenový náčelník je obvinil z toho, že zneuctili jejich svaté území, když si na něm postavili stan. Byli odsouzeni k trestu padesáti ran bičem. Ale protože civilizace částečně dostoupila i do těchto končin, rozhodl se náčelník každému před trestem splnit přání. Manželka si přála, aby jí na zadek dali polštář. Tak ho dostala. Ale vykonavatel trestu se přesto párkrát netrefil a tak si paní odnesla několik bolestivých šrámů přes záda. Druhá přišla na řadu chlápkova tchýně. Ta zapřemýšlela a požádala o polštář přes zadek a polštář přes záda. Přes takovou ochranu rány skoro necítíla. Pak se náčelník zeptal chlápka a ten povídá:
  "Měl bych dvě přání. Zaprvé, chtěl bych sto ran místo padesáti."
Náčelník se podivil, ale povídá:
  "Jak je ctěná libost. Chápu to jako výraz úcty k našim předkům. A co je tvé druhé přání?"
  "Chtěl bych na záda přivázat tchýni."