Saddám Hussein a Bill Clinton se v Bagdádu setkali na mírových rozhovorech. Saddám sedí na židli, která má na opěradle tři knoflíky. Po pár minutách jednání zmáčkne Saddám první knoflík. Ze stolu před Clintonem se vysune taková ta boxerská rukavice na pružině a praští ho do nosu. Saddám se začne strašně smát. Clinton, vědom si důležitosti rozhovorů, se tváří, jako by nic, a dál mluví. O chvíli později Saddám zmačkne druhý knoflík a Clintona nakopne veliká špinavá bota rovnou do brady. Clinton zase dělá, jako by nic, ale když ho po zmáčknutí třetího knoflíku praští něco do koulí, naštve se a povídá:
  "Tyto rozhovory budou pokračovat za dva týdny."
Za dva týdny přijdede Saddám s obrovskou ochrankou do Washingtonu. V Bílém domě ho usadí ke stolu a on si ihned všimne tří konflíků na opěradle Clintonovy židle. Když po chvíli rozhovorů Clinton zmáčkne první knoflík, Saddám rychle ucukne hlavou, ale nic se neděje, akorát Clinton se tak přiblble usměje. Po chvíli se situace opakuje s druhým knoflíkem, akorát Clintonův smích je už silnější. Po zmáčknutí třetího knoflíku Saddám vyskočí, ale zase se nic nestane, akorát Clinton se smíchy začne válet po zemi. Saddám psychicky nevydrží a vztekle povídá:
  "Už toho mám dost. Jedu zpátky do Bagdádu!"
A Clinton přemůže záchvat smíchu a povídá:
  "Jakej Bagdád?!?"