Pohádka o červené Karkulce
Ráno, když maminka dcerušku spatřila, dala jí facku a potichu pravila: „Rychle si oblékni červenou sukénku, babička za lesem dostala žloutenku“
Karkulka: „Nač je mi maminko červená suknice,
ta jenom přiláká vilného myslivce! Jestli mě znásilní, tak jako včera, nebudu už tvoje nevinná dcera!“
Matka: „Nedávej bázlivým myšlenkám průchod, než bába za léky utratí důchod! Dones jí guláše aspoň půl hrnka, a bába vyskočí zas jako srnka!“
Popadla Karkulka aktovku s jídlem a běžela lesem, jak píchnutá šídlem. Navzdory vábivé červené sukýnce, nestřetla na cestě vilného myslivce. Svalnaté nohy a kvalitní pohorky, brzy jí donesly do známé chaloupky.
Karkulka: „Co je to za fóry, tak brzo po ránu, vlk se tu placatí v bábině županu!“
Vlk: „Jen pojď dál, děvenko a nestůj u dveří, s bábou jsem posnídal, ty zůstaň k večeři! Máš pěkné tvářičky, jak žádná druhá, zato tvá bába byla dost tuhá.“
Karkulka: „Tak to sis vybral kvalitní stravu!
nejseš ty blbečku tak trochu na hlavu?!? Pozdě mě nazýváš spanilou děvenkou, sežral si babičku s infekční žloutenkou!!!“
Lesem se ozývá zoufalé vytí, jak se vlk pokouší vyvolat blití.