Na začátku lidstva, když byl stvořen člověk, lidské orgány začaly diskutovat o tom, kdoby měl být šéf.
Mozek měl následující názor:
“Já musím být šéf, protože jen já dávám pokyny, jak máte fungovat.”
Oči měly jiný argument:
“My bychom měly být šéf, protože my vedeme tělo tam, kam má jít.“
Srdce řeklo:
„Přece jenom já bych mělo být šéf, protože vám všem přináším krev, abyste vůbec fungovaly!”
A žaludek poznamenal: “Já budu šéf, protože vás všechny živím.“
Nohy vyjádřily svůj názor: “My se musíme stát šéfem, protože nosíme celé tělo.”
Každý byl přesvědčený, že právě on musí být šéf. Ale vtom se ozvalo hovno, že ono chce být šéf, a všichni se zasmáli.
Hovno však jednoduše prohlásilo: "Dokud nebudu šéf, nehnu se odtud!"
A nehnulo se celý týden.
Tělo se cítilo zle. Břicho se svíjelo v křeči. Oči se zamžily. Srdce bylo v agónii. Nohy se chvěly.
A tehdy jednohlasně všichni zvolali: “A se hovno stane šéfem!!!”

A OD TěCH DOB KAŽDÉ HOVNO MůŽE BÝT ŠÉF!!!