Přijde malý Kohn za tatínkem, že by si přál k Vánocům sáňky.

Starý Kohn uvažuje. Což o to, kluk je docela hodný, sáňky by si zasloužil. Proč je ale kupovat, když o čtyři patra výš bydlí Roubíček, děti už má odrostlé, sáňky se jim válí ve sklepě. Tak proč nejít za ním a nepožádat ho, aby mu sáňky půjčil, vždy je to vcelku hodný člověk. Určitě mi vyhoví.

Vydává se tedy Kohn do nahoru k Roubíčkům. Stoupá pomalu do prvního poschodí a hlavou se mu honí:
No jo, Kohn je sice hodnej, ale ten jeho syn, ten Izák, to je teda výlupek a gauner. Kamarádí se s divnými lidmi, dělají hluk a vůbec v domě díky němu není klid...

Tak vyjde do prvního patra. Když stoupá do druhého, hlava mu šrotuje:
No a taky ta jejich dcera, ta Rebeka, se taky nepovedla. Nepozdraví, úsměv pro nás nemá, zato okolní restaurace všechny vymetá a snad není v okolí jediný muž, se kterým by si něco nezačala...

Cestou do třetího patra Kohn uvažuje dále:
No a stará Roubíčková, to je teda sousedka k pohledání. Neustále sype odpadky do naší popelnice, chodbu neuklízí, světlo zásadně nezhasne... no kdo to má vydržet.

Tak se starý Kohn cestou do čtvrtého patra dostane až k úvaze nad starým Roubíčkem:
On to vlastně taky není kdovíjaký poctivec. Vlastně je to nafoukaný seladon. Zásadně parkuje na mém místě před domem, pořád se chlubí tím, co má a usiluje o to, aby každého trumfnul. Vždycky musí mít lepší rádio, lepší auto, lepší lednici... člověk se vedle něj cítí vážně mizerně.

Tak se Kohn konečně dostane ke dveřím, kde bydlí Roubíčkovi. Zazvoní, otevře Roubíček v nátělníku a trenýrkách, Kohn se na něj podívá a praví:

- Veděj co, Roubíček, strčej si ty sáňky do prdele!