Redaktor časopisu pro mládež žádá interview s horníkem, aby mu popsal
svůj běžný pracovní den.

- Tak já ráno otevřu oko, sáhnu pod postel, tam mám flašku. Dám si
panáka, vstanu, pak toaleta a snídaně, pak si dám panáka, strčím flašku
do kapsy....

- Moment prosím vás, víte, je to pro mládež, nešlo by to bez toho... no
víte... alkoholu?

- Tak jo, znova. Ráno otevřu oko, sáhnu pod postel, tam mám knížku. Kousek si přečtu, vstanu, snídaně, pak si přečtu pár řádků, strčim knížku do kapsy a jdu do práce. Cestou tramvají si čtu. Když přicházím na šachtu, kamarádi již mají něco rozečteno. čteme si i o přestávkách na svačinu a na oběd. Když je po šichtě, odcházíme společně do knihovny. Tam si sborově předčítáme. Některí kamarádi dokáží číst i několik knížek najednou. Když v knihovně zavírají, koupím si ještě něco ke čtení a jdu domů. Doma nacházím spícího otce nad rozečtenou knihou. Dočtu to za něj a jdu spát.