Tento příběh je údajně skutečný a je o vztahu, který se vytvořil
mezi skupinou zedníků a dítětem.
Mladá rodinka s pětiletým děvčátkem se nastěhovala do domu vedle
parcely,kde se stavěl nový dům. Děvčátko se přirozeně začalo zajímat o
vše, co se dělo v sousedství a začala si povídat se zedníky.
Motala se mezi nimi, kteří měli zlaté srdce a prakticky si ji adoptovali jako talisman.
Povídali si s ní, když měli svačinu nebo oběd a občas jí dali drobné
práce,aby jí poskytli pocit důležitosti. Dokonce dali dítěti i pracovní
rukavice přilbu, což ji strašně těšilo.
Na konci prvního týdne jí dali obálku s drobnými jako plat.
Dítě vzalo výplatu pyšně domů a navrhla, aby děvčátku otevřeli účet v
bance Paní v bance byla velmi nadšená, když jí děvčátko vykládalo o
svojí "práci" na stavbě a že za to má dokonce i "výplatu".
"Určitě jsi pracovala velmi těžce, když jsi tohlevšechno vydělala"
Poznamenala s úsměvem.
Děvčátko: "Ano, dělala jsem s Jožinem, Mirkem a Dušanem, budujeme velikánský dům!"
"Bože můj", pokračovala paní "A budeš na stavbě dělat i příští týden?"
Dítě se zamyslelo a potom vážně prohlásilo:
"Myslím, že jo .... jestli ti čuráci ze stavebnin dovezou cihly..."